V poslední době jsem tak nějak pochybovala, že cokoliv z toho, co dělám, má vůbec nějakej smysl. Byla jsem nešťastná z blogu, protože jsem najednou nevěděla, proč ho mám, když by mi vlastně mělo stačit psát si recepty jen někam na papír, když jsem nikdy neměla žádné výraznější sklony k exhibicionismu a když tu vždycky bude hrozně moc foodblogerů, kterým nebudu sahat ani po palce u nohou. Ale pak mi napsal kamarád, kterého jsem asi milión let neviděla (no dobře...7 a půl, což mi ale pořád připadá jako děsivě dlouhá doba), něco ve smyslu, že se mu líbí, že peču, že mám blog a tak vůbec. A to je přece to, proč to dělám! Protože se to může někomu líbit, můžu někoho potěšit a můžu něco sdílet. Smysl to má, i kdyby šlo jen o toho jednoho jediného člověka.
Takže díky, Dasi!
A teď konečně k tomu dortu :)
To mi tak jednou volala sestra, jestli bych prý neteři neudělala dort k prvním narozeninám. Vybrala si mrkvový dort, který jsem nikdy nezkoušela, ale to nebyl ten problém. Já se totiž naprosto neprozřetelně zeptala, jestli chce, aby to byl dort potahovaný nebo ne. Chtěla. A já se do té doby potahování dortů čímkoliv fakt bála. Tak nezbylo než se odhodlat, vymyslet motiv a prostě to zkusit. Samozřejmě jsem si představovala, jak bude hladký, čistý, nepotrhaný (!!!) - no prostě nejlepší. Je jasné, že tak nedopadl, protože to by pak svět musel být zázračným místem, kde se ve volné přírodě prohánějí jednorožci. Vlastní blbostí jsem potrhala fondant (nepohlídala jsem si podsypání, příště asi vezmu zavděk silikonovým válem...brr), špatně (tj. skoro vůbec) jsem uhladila ganache a tak vůbec. Ale stejně jsem na sebe pyšná, protože korpus se povedl, krém taky, ale hlavně za to, že jsem se k tomu potahování vůbec odhodlala.
Korpus jsem dělala podle Dity P. a byl vážně moc dobrý. Krém jsem nakonec dělala svůj tvarohový, protože máslo v krémech mě pořád děsí, ke korpusu se fakt hodil, nebyl přeslazený, ale hezky svěží. Příště poputuje i na cupcakes.