středa 27. listopadu 2013

Levandulové Sfogliatelle Ricci aneb Listopadová výzva The Daring Bakers

V říjnu jsem se na Odvážné pekaře až příliš jednoduše vykašlala, protože jsem do toho šla s tím, že se dostanu k zajímavým sladkým receptům, které bych jinak nepotkala (teda jako potkala, na různých foodblozích, ale tam by mi chyběla motivace to zkusit). Jenže právě v říjnu, na mou druhou výzvu, na mě vykouklo cosi slaného a ještě ne moc hezkého (jakýkoliv pot pie - nakonec jsem ho vyzkoušela, pozdě, bez foťáku, bez extra nadšení, ale bylo to celkem jedlé a je to zajímavá možnost zlikvidovat zbytky v ledničce, ale to je všecko), tak jsem se trochu naštvala a ignorovala to. Naštěstí mě listopad znovu namotivoval a fakt to byla výzva, jak má být, protože v sobě spojovala to, čemu se vyhýbám - relativní pracnost a hlavně časové prostoje, ty vážně nesnáším - italské Sfogliatelle Ricci (někde jsem našla pod názvem Ricce), Sfogliatelle Frolle nebo americké Lobster Tails. Nedělala jsem všechny, ale jen Sfogliatelle Ricci. Celkem velké lískované mušličky s krupicovo-ricottovou náplní.


Tuto výzvu si pro nás přichystala Sandie z blogu Crumbs of Love, recept byl vážně podrobný, přichystala několik možných verzí, jak Sfogliatelle, tak i náplní. A samozřejmě každého pochválila :))

Our November hostess was Sandie from Crumbs of Love. Her recipe was really detailed, she provided us with several versions of pastry and creams. And she wasn't considerate with compliments about our results :))

středa 6. listopadu 2013

Éclairs? Éclairs!

Když jsem byla malá a moje sestra studovala v Praze, tak mi vždycky vozila "eklérku". Měla jsem to hrozně ráda, bylo to sladké, měkké, plné čokolády, prostě úžasné. Vzpomínala jsem na to několik let s nostalgií, časem začala pátrat po receptu, až jsem došla ke krutému prozření - eklérka neexistuje! Byly totiž z Dunkin Donuts, takže šlo jen o donutové těsto plněné čokoládovým krémem. Takže teď touhu po sestřiných eklérkách řeším kupovanými čokodonuty. A hlavně jsem objevila pravé éclairs z odpalovaného těsta s crème pâtissière! 
A teď jsem se konečně odhodlala a udělala je vlastnoručně.


Odpalovaného těsta jsem se vždycky příšerně bála. Nevím proč, protože jsem se ho ve svém náctiletém období plném první pomoci nadělala vážně hodně - jen jsem vynechávala vajíčka a sloužilo k jiným účelům než k jídlu (konkrétně k vytváření fingovaných zranění...no...ukázku sem radši dávat nebudu, ať nekazím chuť). A hlavně na tom vůůůbec nic není. A ještě se výsledku dostanete k úžasně sympatické konzistenci!
Recept jsem opět převzala z Joy of Baking (jejich recepty jsou vážně super).

neděle 3. listopadu 2013

Dýňové kořeněné muffiny jako esence podzimu

Zimu přežívám. Na jaro se vždycky těším. Léto prostě je. Babí léto mě každoročně nadchne. Ale podzim, ten miluju, s veškerým jeho světlem i stíny, barvami i šedí. A teď jsem konečně objevila jídlo, které je koncentrovaným podzimem. Dýňové muffiny, které uklidní a usadí, když je šedo, ale přitom naprosto dokreslují krásu barevného a slunečného podzimu.

Nic tak tajemného jsem ještě neviděl...
Podzim dvou tváří - 
jedné jasné a přímé 
a druhé plné záhuby.
(Filip Topol - Viděl jsem rok)