pondělí 3. srpna 2015



Když slíbím, že něco udělám fakt brzo, dá se očekávat, že to potrvá zhruba čtyřikrát déle než obvykle. S touhle vlastností se snažím bojovat, leč výsledky se zdají být čím dál tím horší. Proto až dnes, po několika měsících, přicházím s reportem z kurzu alternativních příprav kávy, který jsem absolvovala v liberecké kavárně a pražírně Sweet City díky zážitkové agentuře Adrop.cz. A abych se na té době, po kterou jsem se k článku dokopávala, pokusila najít nějaké pozitivum, tak musím říct, že od kurzu jsem si usadila oblíbený způsob přípravy aeropressu. Samozřejmě právě díky kurzu. Ale o tom později.

Musím říct, že předem jsem měla od kurzu hodně vysoká očekávání - od kavárny čekám po předchozích zkušenostech jen to nejlepší. Obvykle se moje vysoká očekávání nenaplňují, jak to bylo tentokrát? 

Kurz probíhal přímo v prostoru kavárny, který je dostatečně velký, abychom měli všichni (tj. 8 účastníků a lektor) dostatek prostoru pro poslech výkladu i zkoušení všeho v praxi. Hodně se mi líbilo, že se mezi námi účastníky sešlo pár profíků (resp. začínajících baristů) i kávových nadšenců - amatérů. Celkem trval asi 4 hodiny (začínalo se v sobotu v 9 ráno) a za cenu cca 600,- Kč je prakticky zadarmo.

Pokud jde o lektora, bohužel z něj mám trochu smíšené pocity. Z pohledu ryze kávového jde o profíka každým coulem - znalosti, dovednosti a nadšení, prostě všechno, jak má být. Jakožto náš vzdělavatel se nám snažil předat úplně vše, co věděl a co ho napadlo, všechno v návaznosti, bez zbytečných kliček, přeskakování apod. Bohužel jsem z něj měla pocit, že některé z nás měl za dotazy občas trochu za blbce - což je možná pochopitelné, ale v takové chvíli by vše mělo zůstat posluchači skryto. Nebo to tak vůbec nebylo a já se pletu, kdo ví, ale každopádně mi to trochu kazilo dojem z celého dopoledne.

Tolik k dojmům, ale jak to celé probíhalo?

Pro začátek jsme dostali kraťoučká skripta s přehledem snad všech alternativních způsob přípravy kávy a stručných informací k nim - způsob mletí, doporučení teplota přípravy, délka extrakce, množství kávy a tak. Na přípravu nás tak čekal frenchpress, aeropress (můj favorit!), v60 a chemex.

U každého způsobu nám bylo ukázáno, jaká je zhruba správná hrubost mletí a jak mletí ovlivňuje vlastnosti kávy, např. vůni. U všech způsobů přípravy nám správné použití ukázal lektor a u dvou jsme měli možnost vybrat si dva způsoby, které jsme si vyzkoušeli v praxi. My si vybrali aeropress a v60, což jsou pravděpodobně nejpoužívanější způsoby přípravy filtrované kávy v domácích podmínkách.

Pro mě nejzajímavější část byla příprava aeropressu. Vzhledem k tomu, že kurz probíhal jen pár týdnů po českém aeropress cupu, ve kterém skončil barista Ondřej Hajdík ze Sweet City na šestém místě, měli jsme k dispozici 3 způsoby přípravy aeropressu, které použili vítězové a právě Ondřej. Způsoby jsme si ve skupinkách vyzkoušeli a musím říct, že výsledky byly natolik rozdílné (všechny dobré), že jsme se přesvědčili, jak variabilní aeropress je. A to je právě to, co mě na něm baví - každý si po chvíli zkoušení najde to své.

Aeropressem se víceméně končilo, čekal nás už jen rychle předvedený chemex. Ten jsme vyzkoušeli s Keňou z londýnské pražírny Square Mile. Káva byla tak výrazná a zvláštní, že mi ve standardní podobě vlastně ani nechutnala, na ledu to bylo o něco lepší, ale i tak jsem měla dojem, že piju spíš džus.

A jak takhle zpětně kurz hodnotím? Na jednu stranu je strašně těžké si vzpomenout na jednotlivé detaily, které ale stejně nejsou až tak podstatné, protože každý kurz je ve výsledku takový, jaký je lektor a hlavně jací jsou účastníci. Ale pořád ve mně zůstává dojem, se kterým jsem z kavárny odcházela - ne bezbřehé nadšení, které po chvíli vyprchá, ale absolutní spokojenost a pocit naplnění. Tentokrát se podařilo moje očekávání naplnit. Nebo možná i překonat. 

A co jsem si pro sebe z kurzu odnesla? Že aeropress mě pořád baví nejvíc, i když jsem měla možnost ho srovnat s ostatními způsoby přípravy (a naopak frenchpress mě pořád stejně nudí).

Původně jsem měla v plánu tady popsat, jak si aeropress připravuji, ale po tom, co jsem asi 4x napsala odstavec, který ale ve výsledku nedával absolutně smysl ani pro mě, natož pak pro někoho, komu chci informaci předat, že jsem se rozhodla to teď nechat být. Příště ale při přípravě kafe vezmu do ruky foťák, celý postup nafotím a sepíšu postup. Ale raději nebudu slibovat kdy, nebo to bude nejdřív za rok.

Souhlas?
Co vy a kurzy o kafi? Byli jste na nějakém? Plánujete jít? A co vás na kávě baví?

A abych nezapomněla. Jako takový malý úplatek za čekání pro vás mám překvápko - slevu 100,- Kč na nákup na eshopu www.adrop.cz, kde najdete spoustu zážitků - od bungee jumpingu přes lety balónem až třeba po veganské degustační menu. Pro získání slevy stačí při objednávce zadat slevový kód KÁČAVTROUBĚ.

pátek 1. května 2015

Pavlova s rebarborou, jahodami a balzamikem

Asi před měsícem nebo snad dvěma jsem na webu Blogerky objevila výzvu na vyzkoušení balzamikových krémů Kalamáta Papadimitriou. Stačilo napsat pod článek, proč zrovna já bych měla krémy dostat k ozkoušení. Z přihlášených blogerek měli organizátoři vybrat 20, mezi které jsem se nějakou záhadou dostala. (Můj důvod byl, že teď hodně pracuji s grilováním ovoce kvůli Restaurant Day a k tomu balzamika prostě patří - na mém menu se usadily třeba grilované jahody v balzamikovém octu s bazalkovým cukrem a balzamikovým krémem Kalamáta s citrusy - ale na ty recept teprve bude). 

Každá z nás musí do dneška (jasně, zas to dělám na poslední chvíli) uveřejnit recept s použitím balzamikových krémů Kalamáta. No a jedna z nás vyhraje výlet do Řecka...tak proč se nesnažit, že?

Jednoho dne mi tak do práce přišel balíček se 4 krémy - světlým balzamikovým krémem, světlým s citrusy, čistě tmavým a také tmavým s fíky. Musím říct, že nadšená jsem ze všech a mám co dělat, abych je šetřila na RD. Nejlepší jsou podle mě ty ochucené - někomu přijdou chemické, ale mě naprosto super!

Původně jsem myslela, že do soutěže pošlu recept na grilované jahody, ale nakonec jsem se rozhodla, že ten přidám až spolu s článkem o Restaurant Day. Na řadu tak přišla pavlova (která je pro mě snad ještě lepším dezertem než makronky!) s rebarborou a jahodami (ach to jaro!) s balzamikovo-karamelovou omáčkou dozdobená tmavým balzamikovým krémem Kalamáta Papadimitriou. 


Asi by to chtělo doplnit, jak vznikl název tohoto typicky australského dezertu. Ale napsáno toho o tom bylo již tolik, že si to můžete přečíst třeba tady. A třeba je to všechno pravda.

neděle 26. dubna 2015

Sušenky z arašídového másla bez mouky

Na blog už sakra dlouho pořádně nepřispívám (radši se ani nekoukám, jak dlouho přesně), s receptovými články to je ještě mnohem horší. V poslední době jsem po večerech prakticky nepouštěla počítač, protože se mi do něj nechtělo trávit čas i po práci. 

Navíc jsem tak nějak zanevřela na foťák - měla jsem dojem, že nic pořádného stejně nejsem schopná vyfotit, tak jsem vše odbývala telefonem. Jenže ty fotky na blog prostě dát nemůžu, bývají horší než hrozné. Ale teď se to najednou zlomilo, nechala jsem se ve focení namotivovat a tak se budu snažit. A tak mám najednou sem tam nějaké fotky k receptům, které tu zřejmě brzy přistanou. Třeba teď to jsou děsně nenáročné (surovinově i postupově) sušenky z burákového másla, které jsou navíc bez mouky a bez mléčných výrobků.

Takže tady jsou!


sobota 14. března 2015

FoodBlok 2015?

Přesně za týden touhle dobou budu zpracovávat dojmy a informace z první české foodie konference FoodBlok 2015, která se koná v sobotu 21. března v pražských Holešovicích v jednom ze studií Chefparade.

Zdroj obrázku: http://foodblok.cz/

Za FoodBlokem stojí dvě blogerky - Jana Ch. z Popečeníčka a Jana Flo., která má "na triku" slavnou Kuchařku pro dceru a další kuchařky. 

Když jsem objevila odkaz na konferenci, bylo mi jasné, že se jí zúčastním - jako mimopražská musím přece využít každé příležitosti, kdy se foodie a blogerské akce konají o víkendu. No a taky se mi ta myšlenka zalíbila. Konference slibuje několik bloků přednášek (třeba od Koko nebo Báry Rektorové) a workshopů. No a navíc taky speciální nabídku pro 10 blogerů, kterým nabízí zvýhodněnou akreditaci, možnost exkluzivních workshopů a setkání s potenciálními partnery. To nejde odmítnout, noné?

pondělí 23. února 2015

Začínáme aneb Restaurant Day Liberec 16. 5. 2015

V minulém příspěvku jsem trochu naštvala (hlavně sama na sebe) a rozhodla se, že se svou nespokojeností ohledně stavu foodie scény v Liberci něco udělám. No a pro začátek není nic snazšího, než využít již existujících konceptů, noné? Na mysl mi přišel český Street Food Festival nebo celosvětový Restaurant Day. Vyhrál RD, protože na mě úplně suprově působí tím, že si v rámci něj své "podniky" otvírají naprostí amatéři, ukazují to nejlepší ze své kuchyně a to často v punkovějším podání i pomínkách. A pro to já měla vždycky slabost :)


Další světový RD se uskuteční v sobotu 16. května 2015. A my budeme součástí.

Restaurant Day je celosvětová slavnost jídla, kdy si každý nadšenec může otevřít svou pop-up restauraci a alespoň na chvíli si splnit svůj sen a zjistit, jaké to je, vařit pro více lidí. RD byl založen v Helsinkách v roce 2011 a od té doby se do něj zapojuje stále víc zemí, měst a lidí. Tak proč nebýt jedněmi z nich?

neděle 15. února 2015

Káča mění směr

Blog mám asi rok a půl (pokud se nepletu).

Za tu dobu jsem poznala (i když jen virtuálně) spoustu super lidí, které mám hrozně ráda a doufám, že je jednou potkám i osobně. Za to vděčím především instagramu, kde se foodies dokážou opravdu vyřádit, což mě ohromně baví.

Jenže jsem zjistila, že jsem blogu nedala tolik, kolik bych chtěla. Třeba logo. Design. Skvělé fotky. Čas. Inovativní recepty. Víc receptů. Víc čtenářů.

Jo, vážně bych chtěla víc čtenářů, i když se za to stydím. Blogy podle mě slouží většinou tak nějak k honění vlastního ega a já moc nevěřím těm, kteří si ho prý zakládají jako svou kuchařku. Ta se dá totiž psát i do sešitu.

Moje ego tak dostává trochu výprask, což mě ale vede k jedné myšlence:

Je foodblog založený na sdílení receptů opravdu tím, od čeho očekávám nějaké vnitřní naplnění?

Odpověď je až směšně jednoduchá.

Není.

Nestačí mi psát recepty, k nim připojit pár ne moc smysluplných vět a nekvalitních fotek a čekat, jestli si z toho někdo sedne na zadek. Chci totiž měnit své okolí, své město, svůj Liberec. Chci mu ukázat, že foodies se můžou vyřádit i tady, ne jen v Praze nebo v Brně (které mi mimochodem dost chybí!). Že zajímavé akce se tu dají uskutečnit a můžou být úspěšné. Že i my máme dobré foodie-pointy, kde se dá dobře najíst i napít.

Rozhodla jsem se do toho šlápnout a začít psát o zajímavých žracích místech v Liberci a hlavně uskutečnit některé akce, na které si už dlouho myslím. A taky chci cestovat za jídlem. No a sem tam přihodit nějaký recept, protože peču a vařím pořád. Té záliby se hned tak zbavit nehodlám.

Zatím jsem na pořádání akcí sama, ale věřím, že se najdou nadšenci, kteří mi s tím do budoucna pomůžou a naučí mě něco nového.

Znám se, vím, že mi to nepůjde snadno, ale hrozně se těším.

A co mě teda teď čeká?

  • Konečně to logo. Nápad mám, jen ho potřebuju zpracovat někým šikovným.



  • Napsat první recenzi (a pak další a další a další...), poslat ji lidem, kterým jsem ji slíbila, a v upravené podobě ji co nejdřív zveřejnit i tady. O jaký podnik půjde zatím neprozradím. 


  • Rozjet akce, o kterých už přemýšlím alespoň půl roku. Třeba cupcake cup a Restaurant Day. Na RD se obzvlášť těším - mám vymyšlené super místo včetně doprovodného programu. Takže v květnu, jo?


Tak jsem se pochlapila a už založila na FB skupinu Restaurant Day Liberec, tak se koukejte přidat!

  • Jet se prožrat Londýnem.




  • A to nejdůležitější: Mít se dobře a plnit si sny.



pátek 16. ledna 2015

Jablečný páj

Ježíšek mi přinesl cedník.

Z vetešárny.

Bílej. S modrým lemem.

Krásnej.

A mně bylo hned jasný, k čemu bude sloužit - k focení! Úplně jsem to viděla, je plný jasně zelených jablek a před ním leží krásně vypečený, skořicově voňavý jablečný páj. 


Na apple pie jsem se chystala už hodně dávno, ale nebýt cedníku, tak jsem se zase nedokopala - nemám totiž ráda práci s křehkým těstem, ačkoli zbožňuju koláče, které z něj jsou. Neumím totiž najít ten moment, když je těsto "tak akorát". Teď jsem ale objevila recept na křehké těsto od Jamieho a už se ho nevzdám!

Jablečnou náplň jsem dělala podle Cataliny. Tak nějak zhruba. Plus mínus.

A ještě než začnu, tak si neodpustím malou poznámku na konto jablek (kterou najdete snad u každého receptu na jablečný páj) - vždycky, vždycky, vždycky používejte ta pevná, zelená, kyselá. Jen tak dosáhnete ideální konzistence a chuti - ta naše česká, sněhurkovsky červená z páje udělají spíš štrúdl.

čtvrtek 1. ledna 2015

Pomazánka ze sušených rajčat

Z poslední doby mám na blogu rozepsaných asi milion receptů/článků (třeba na pavlovu s malinami), ale nějak se pořád nemám k jejich dopsání - vždycky se s na to vrhnu s nadšením hned po vyfocení (případně po zkonzumování, když to zrovna není určené jinam), pak do toho okamžitě něco vleze (třeba vybitý notebook) a já to nechám plavat, když už to není tak aktuální a je to tak nějak "přežité". Ale tohle už dopíšu a publikuju rovnou, když už je ten Nový (a nový) rok, protože přece "jak na Nový rok, tak po celý rok".

Takže jdu na to, pomazánka ze sušených rajčat!




Tuhle pomazánku jsem tak nějak nakombinovala letos vlastně loni (!) v létě a je prostě super! Od té doby se u nás doma dělá minimálně jednou měsíčně. Tak ji taky vyzkoušejte, fakt doporučuju!